Umíme trávit čas sami se sebou?

Pro mnoho z nás je představa trávení času o samotě a pouze se svými myšlenkami nepředstavitelná. Neumíme posedět v kavárně, jít na procházku nebo cokoliv dalšího. Přitom jsou tyto okamžiky důležité pro naše duševní zdraví a osobní rozvoj.

Každý z nás tento čas občas potřebuje. Poznáme sami sebe, utřídíme si myšlenky a mnohdy si uvědomíme, co vlastně chceme. Nikdo nás neomezuje a neotravuje :D To už trošku přeháním, ale někdy to tak můžeme vnímat.

Tyto chvíle mohou být i pomocníkem v tom naučit se mít rád a to i se všemi svými nedostatky. Není to jednoduché, a to především, když se necítíme psychicky nejlépe. Ale i tyto okamžiky nás posouvají vpřed. 

Pokud si vyhradíme čas sami na sebe, získáme tím mnohem více. Může tím být nabití energie na řešení důležitých věcí, získání nových nápadů, zlepší se nám mezilidské vztahy a to zejména s těmi nejbližšími. Benefitů je opravdu mnoho.

Jak to začalo u mně

Trávit čas sama se sebou, jsem začala postupně. Navštěvovala jsem různé kavárny,  kde jsem pracovala, četla si nebo jen tak relaxovala. Svůj spád to vzalo asi v roce 2014 v Londýně, kde jsem pár měsíců žila a nikoho v této obrovské metropoli neznala. Asi vás napadne, že je to děsivá představa. Ano, strach jsem měla, ale blízcí co mě znají vědí, že když si něco umanu, jdu do toho po hlavě. Svá volna jsem většinou trávila v parcích (Londýn tenkrát zažíval parné měsíce) na dece, s kávou a knížkou. Začala jsem si sepisovat mé myšlenky o tom, co prožívám, jaký je život v Anglii a spoustu dalšího. Bylo to velmi obohacující. Samozřejmě nastaly i chvíle, kdy mi do smíchu nebylo, což k tomu také patří.

Postupem času to gradovalo. Začala jsem jezdit na jednodenní výlety po naší krásné zemi, zamilovala jsem si chůzi, delší túry a obdivování přírody.

Porto

Od jednodenním výletů jsem strávila i několik dní v cizině. Prozkoumala jsem portugalské a naprosto magické město Porto, kolébku portského vína, historie, úžasných lidí a také oceánu. 

SNĚŽKA

Rok 2022 byl vůbec dosti self poznávací. V létě jsem vyrazila do Pece Pod Sněžkou, a to na výšlap na naší nejvyšší a krásnou horu, Sněžku. Plán byl vyjít v noci a to na východ slunce. Asi si budete říkat, že je to takové klišé a dělají to všichni. Ale upřímně, bylo mi úplně jedno, co si kdo myslí. Chtěla jsem to zažít, šlapat v naprosté tmě někde, kde to neznám a ještě sama. Co vám budu, tma mě děsí už od dětství. Když jsem v noci vstávala, říkala jsem si, ty kráso ta tma je děsivá. Ale jak už to tak bývá, jen co jsem vyšla z chalupy, tlupa lidí :D (jó sama ve tmě). Zvládla jsem to, bylo to nádherné, trošku obavy byly zda to vůbec sejdu s bolavým kolenem dolů, ale přeci nejsem žádná bábovka že jo! 

CO MĚ ČEKÁ DÁL?

Tento rok mám v plánu zajít ještě dál a to již brzy. V březnu odlétám do exotiky, a to konkrétně na Srí Lanku. Zcela náhodou jsem se dozvěděla o české cestovce SURF-TRIP, která nabízí úžasné pobyty po celém světě. No a tím bylo rozhodnuto. Jedu! Toužím po nových zážitcích, poznání nových lidí a míst. Vyzkouším si surf (jedna z věcí, co jsem chtěla zažít), budu cvičit jógu, jíst úžasné jídlo, odpočívat, poznávat krásy ostrova a já nevím, co dalšího. Rozhodně mám v plánu nebýt nějakou dobu na sociální síti a užívat si přítomnosti :-) 

Doufám, že to pro vás bylo inspirativní čtění a možná i motivující pro to, začít s trávením času jen pro sebe :-)