Jít si zacvičit nebo odpočívat?

Toť otázka za milion a odpovědět na ní nelze přesně. Je to velice individuální a nedá se říci, co je správně. Určitě se nám již stalo, že jsme si nebyli jistí, zda si odpočinout a nebo se hecnout a trénink odcvičit. Pere se to v nás, a otázkou pak je, zda jsme jen líní nebo jsme opravdu vyčerpaní a trénink by nám uškodil. Na druhou stranu, i když se necítíme nejlépe, určitý pohyb nám může pomoci, nakopne nás. Je únava a únava. Jak tedy vidíme, nikde není přesně dáno, co je to správné řešení.

Jaký jsme typ

Vše vychází z toho, jaký vztah máme sami k sobě a našemu tělu.

Náš přístup k pohybu je různý. Pokud ho máme rádi, neznamená to hned, že je ideální cvičit každou volnou chvíli. Existuje jakási zdravá hranice. Spousta z nás se trápí výčitkami, když cvičení vynechají, pak si i odepřou nějaké jídlo, protože mají obavu, že přiberou.

Druhý extrém je, když se nám chce cvičit málokdy, vztah k pohybu je na bodu mrazu a vlastně si nedokážeme najít tu radost z fyzického pohybu. Tento typ lidí se mu vyhýbá, nechtějí se zpotit a je to pro ně náročné.

O co tedy vlastně jde?

Balanc. Jedno slovo, které vystihuje téměř vše. Pro mě osobně je to přístup, kterého se snažím v životě dosáhnout ve všech směrech. Začíná to u zdravého vztahu k sobě samému, nebrat pohyb jako něco strašného, mučivého. Naopak se na to dívat z úhlu toho, že to dělám pro sebe, pro své zdraví, tělo a psychiku. Najít si ten druh, který mě bude bavit, i kdyby šlo jen o pravidelnou svižnou chůzi, protahování, chodit po schodech apod.

Podstatné je poznat, kdy se opravdu jedná o lenost, špatný spánek, není nám dobře, dlouhodobé vyčerpání (fyzické i psychické). Rozdíl je diametrální, např. si půjdu dát do těla, což mi pomůže a má se energie zvýší a to i přes to, že jsem byl unavený, trénink mě jednoduše nabil. Ale jak říkám, situace jsou různé a jen my sami musíme vědět nejlépe, co je to správně řešení. Únava jeden den je zcela něco jiného než únava trvající delší dobu.

Dát si rest je mnohdy lepší, tělo se regeneruje a nejen to, i mozek, mysl a celkově to prospěje psychice. Rozhodně si to pak nevyčítejme, zmiňuji to tu proto, že sama se s tím občas peru. Pokud ovšem vždy nacházím důvody, proč nejít na trénink, zamyslela bych se, páč se už jedná více o lenost ;-)

Abych řekla pravdu, jsem ten typ, který měl vždy více tendenci k přetrénování. Hmm, jsem unavená, ale tak přece nezruším trénink, prostě jdu. A pak jsem padala na hubu. Je nutné podotknout, že také hodně záleží na tom, jaký typ tréninku si dáváme. Crossfit a jin jóga se nedá srovnávat. Bohužel já jaksi jela vždy na bázi náročných tréninků (rozuměj i 5x týdně) a i když již nějakou dobu praktikuji jógu, většinou je to ta dynamičtější. Mám ráda i klidné lekce zaměřené více na protažení, meditaci a dechové cvičení, nicméně se znám, a dostat ze svého těla maximum je pro mě nutnost k uvolnění tenze, psychické zátěže v těle a uvolnění mysli.

Učím se své tělo poslouchat, a pokud se opravdu necítím dobře, zalezu si domů s knížkou, čajem nebo jdu jednoduše spát. Energie se vrátí dříve, než abych tělo nadále vyčerpávala. Pak se totiž může stát, že člověk onemocní a to ne ledajakou nemocní. Myslete prosím na sebe.

Jak moc důležité se hýbat a sportovat?

Pohyb má podobné benefity jako spánek:

-zvýšení imunity

-lepší psychická pohoda

-skvělý pocit sám ze sebe 

-roste energie 

-vypnutí mysli

-posiluje svaly a kosti

-ovlivňuje spánek

Pro ty, co mají velký problém zařadit pohyb do svého života, zamyslete se nad tím, jak se chcete cítit, zda je pro vás zdraví důležité. Naše tělo je uzpůsobeno k činnosti, dříve naši předci neseděli hodiny na zadku, byli stále v pohybu. A to nemluvím o době dávné, už naši prarodiče pamatují zcela odlišný život. Není třeba se oddělávat ve fitku, můžete cvičit doma, s kamarádkou, procházet se v přírodě a spoustu dalšího. Stejně jako výživa je pohyb moc důležitý.

K čemu slouží spánek?

Znám lidi, pro které je spánek zbytečný, jedou v neustálém módu všemožných aktivit a stačí jim jen pár hodin spánku. Pak celý den jedou jako fretky.

Za mě, je tento styl života šílený a dlouhodobě se to někde projeví. Ať už na fyzické nebo psychické stránce. Tělo a mozek nemají dostatek prostoru pro regeneraci, odpočinek, daný člověk může trpět sníženou imunitou, psychickými problémy a odolností, má to vliv na naše mezilidské vztahy. 

Proč se tím tady zaobírám? Pokud váháme, zda jít cvičit a nejsme ve své kůži (fyzické i psychické) možná pro nás bude nejlepší řešení jít relaxovat a třeba se jít i vyspat :)

Zamyšlení na závěr

Ať už jsme ten typ, co spíše tíhne k přetrénování a nebo k tomu najít si jakoukoliv výmluvu a nic nedělat, gró všeho je uvědomění, proč určité věci děláme. Položme si otázku, chceme se cítit ve svém těle uvolněně, zdravě, plní energie, krásně? Ano? Takže to děláme jen a jen pro sebe a nebrat pohyb a spánek jako nucené zlo, ale součást nás samých